Korbinian, král stromů

Nadine chodila do páté trídy a bylo jí 11 let, když najednou cítila, jak ji magicky pritahuje a zapomnela být opatrná. Jakoby v tranzu a bez premýšlení šla k jedli vznešené .Pokud by Korbinian chtel, mohl ji jediným máchnutím srovnat se zemí...

Nadine mela velký strach a vedela, že jí v tomto prípade nepomužou prášky proti bolesti. Presto nemohla jinak: Musela jednoduše  jít dál – porád blíž a blíž. Ale najednou na ní tmavé oci obra neocekávane prátelsky zamrkaly a tlak, který jí svíral nohy, pomalu povolil a ona tak udelala ješte vetší krok vpred.



Zelená paže obrovské jedle
Janine byla zpocátku  trochu opatrnejší. Pozorovala svou starší sestru z dostatecné vzdálenosti. Jen dva, tri kroky od ní uvidela neco neuveritelného: Zelená paže obrovské jedle byla jen pár centimetru od Nadine a v tom okamžiku po ní sáhla. Janine se príšerne lekla, udelala velký skok a  utekla pryc.

Nadine, kterou v tuto chvíli tmavá vetev táhla pryc, už témer nebylo pomoci. Byla vydešená, vydávala zoufalý krik, který ale v temném lese nikdo neslyšel. Nadine pred sebou videla obraz své minulosti a rozloucila se se vším, co milovala a co pro ni bylo duležité. Napul v mdlobách si vzpomnela na událost, která se jí stala dlouho predtím.

Pouštení draka pres louky a pole
Nadine byla se svým tatínkem Christianem v jeden vetrný podzimní den na procházce. Chteli pouštet draka a tak zacali hledat nejlepší místo pro jejich zábavu – louky a pole, po kterých by mohli behat. Za chvíli byli úspešní.

Pred nimi byly ideální podmínky pro pouštení draka. Byl tu však jeden malý problém – mezi nimi a loukou tekla malá rícka. Nadinin tatínek ji odvážne, ale s lehkostí preskocil jako první. Starostlive se podíval na Nadine, která stála na druhé strane rícky a natáhl k ní obe ruce. Pripravila se ke skoku a … preskocila!

Ve vetvích jedle
Nadine odvážne chytila Korbinianovu ruku a nechala ho, aby se k ní priblížil. Ve vetvích to zapraskalo a všechna špína a bláto spadlo na její blondaté vlasy. Najednou nastalo opet ticho. Nic se nedelo.

„Nadine, Nadine, kde jsi?“ volala Janine zpoza velkého balvanu, který jí pri zoufalém úteku nabídl úkryt. Kde byla Nadine? Co se s ní stalo? V Korbinianove houští utvoreném z vetví, mechu a lišejníku se neco hýbalo – ale jen trošku.  Že by se Nadine nakonec nic nestalo?

Janine zvedave zvedla hlavu, aby lépe videla pres skálu, která ji chránila a zadívala se. Ano, byla to Nadine! Nyní spatrila svou starší sestru uveznenou v jedlovém houští, která se na ni ale smele zašklebila a dávala jí znamení, aby prišla blíž. „Mužeš prijít Janine, všechno je v nejlepším porádku!“

„Vidíš?“ zabrucel Korbinian medvedím hlasem, „není to se mnou tak zlé.“ Povzbudive se podíval Janinným smerem. „Jsem jen velký, to je všechno. Nemusíš ze me mít strach. Nikdy bych vám neublížil. Práve naopak – teší me, že jste tu!“